Tento termín se v Knize Zákona přímo neobjevuje – pouze opisem. Proto nejrůznější Crowleyho komentáře neustále postulují, že každý jednotlivec má jedinečnou a nesouměřitelnou Pravou Vůli, která určuje pravý a správný směr jeho života. Konání, jež je ve shodě s Pravou Vůlí, je chápáno jako správné, zatímco zvůle, ale přesněji chtění či tzv. falešná vůle, jsou chybné.

Některými současnými Thelemity je předpokládáno, že nikdo může znát Pravou Vůli někoho jiného. V Crowleyho eseji Tajná Konference (psaná pod pseudonymem Gerald Aumont) je navrhovánono, aby byla nalezena metoda, jíž by bylo možno odhalit Pravou Vůli už při narození nebo co nejdříve v životě, aby došlo k správnému uspořádání společnosti. Můžeme jen spekulovat, že Crowley měl na mysli metodu astrologickou, ačkoli následující historický vývoj nás spíše přivádi k doměnce, že lepší kandidátem na tuto hypotetickou metodu je rozluštění genomu.
V Crowleyho etickém pojednání O Povinnosti identifikuje Pravou Vůli v přirozenosti jednotlivce. Tato aktivovaná přirozenost může být srovnávána s Dokonalou přirozeností prvotních Gnostických systémů, což byl jen další termín pro osobního daimoniona nebo augoeida, na kterého Crowley odkazoval jako na Svatého anděla strážce. (Pro použití termínu Dokonalá přirozenost je dobré prostudovat i Corbinův spis Muž Světla v iránském sufismu.)
Poselství Mistra Theriona je klíčovým dokumentem, který se pokouší nastínit nauku o Pravé Vůli. V odkazu na Liber Thisharb v Liber II naznačuje teorii metempsychosy, podle níž je individuální Pravá Vůle důsledkem předchozí inkarnace osoby.
V De Lege Libellum Crowley definuje Pravou Vůli jako vůli, jež si odpírá spočinutí ve věcech časných a přechodných, ale... pokračuje rozhodně a pevně až do konce, a ve stejné pasáži dále charakterizuje konec jako sebedestrukci jedincova já v Lásce.