Název či oslovení má svůj původ v knize Zjevení sv. Jana, v níž je dáváno veliké nevěstce – Babylónu (Zj 17: 17-18). Spolu s šelmou ztělesňuje ty síly, jež vládnou hmotnému světu. Jméno Babylon pochází z hebrejského slova Babel, znamenajícího pomazaný, stejně jako sloveso mísit, smísit se, splést. Starobabylonsky ale znamená Babylón Bránu nebes, Báb-ilí.

Projevená existence je mnohočetná, je iluzorní Májou východního mysticismu. Jméno Babel se rovněž vztahuje k starověkému egyptskému slovu pro duši, Ba. Její svátostí je chléb - viditelné projevení se ducha a ochránce života, který mísí mnohost zrn v jediné substanci a takto reprezentuje multiplicitu. Chléb a koláčky (více AL III: 25 ) jsou tradiční svátostí této bohyně ve většině, ne-li ve všech, jejích aspektech. Kniha Zjevení nám podává alegorický popis její iniciační smrti, skrze niž je coby Beránkova nevěsta vedena a přeměněna v nebeský Jeruzalém (viz obnova Slova při jarní rovnodennosti Berana - Zj 21). Svatební hostina, jež následuje hodinu po zpečetení Nevěstčina osudu, je oslavou vítězství duše nad smrtí a světovou iluzí, oslavou jejího sjednocení s věčným.
Aleister Crowley přehláskoval jméno Babylon jako Babalon, což má blíže k chaldejskému slovu pro bránu bohů. Babalon má numerickou hodnotu 156, což je i numerace Siónu, posvátné hory, již musí zasvěcenec zdolat, aby zvítězil nad slovem hříchu, jímž je omezení nebo zákaz. AL je jako vyšší Khu, jako tvořivý svět Beriah. Tím, že projevuje, projevuje nadto i život, jenž je tělem matrixu, v němž vstoupí do existence jako Bestie, jako vyšší Khabs, jako svět Acilut. A skrze Šarlatovou ženu je mu dána všechna moc (AL I: 15). Tato moc patří Haditovi, hadovi nebo Proudu 93 oživovujícího život Šarlatové ženy a vyzařujícího z Khabs obsaženého v jejím nitru.

Nad Abyssem se Šarlatová žena významově kryje s tělem Nuitiným, nebeským společenstvím, inteligencí odkazující na kabalistické pojetí duše jakožto Nešamah. Ve svém podsvětním aspektu se ŠŽ projevuje jako velký drak, hmota a viditelný svět (Assiah), tedy coby základna Stromu života. Projevuje se tamtéž, kde člověk, démoni a qlifoty nebo skořápky mrtvých. Nicméně z rannějších sumerských vyobrazení Šarlatové ženy je jasné, že podsvětí nebylo vnímáno jako místo zla ipso facto, jak tomu bylo v pozdnějších dobách, kdy se biblický výklad stal jediným prostředkem, jak se dobrat nějakého poznání.
Na sestup ŠŽ do podsvětí se původně nenahlíželo jako na pád ze stavu milosti, ale naopak jako na hrdinský čin. Díky tomu je totiž schopná probudit sílu Bestie pro účely iniciace.
Jakkoli je hříšná povaha ŠŽ znepokojivá, je zajímavé poznamenat, že v hebrejštině slovo hřích vlastně znamená trn a jíl. Trny na listech - jako je akát nebo růže symbolizovaly rohy srpku Měsíce. A Měsíc sám, jako hlína modelovaná rukama božského hrnčíře, je symbolem těla a přirozené duše. AL připisuje ŠŽ i aspekt Luny (AL I:16); Luna je omezení a vnímavost, stejně jako rozdělení do částí cyklické fázové existence. Je lůnem i placentou vyživující magické embryo nebo-li Khabs.
Analogie s teorií atomu: ŠŽ v podsvětí je jako neutron v atomovém jádru; nebeská ŠŽ jako elektronový mrak.